Domácí chleba

Domácí chleba udělal dnes
ráno radost všem členům rodiny.

Něco na zklidnění mysli

Sladké pokušení

Při pohledu na fotografii vám asi název této knihy nebude potřeba.
Ano je to Čokoláda, kterou napsala Joanne Harris.
Dnes jsem si šla do knihkupectví pro mou objednávku a tou je druhý díl Krysařovy střevíce.No a tak jsem si řekla, že tady napíšu nejdřív něco o čokoládě.
Jak bych asi tak nejvýstižněji popsala zážitek z této knížky ?
Možná bych to mohla shrnout dvěma slovy a to "sladké čtení " a to do slova.
První den při čtení tohoto příběhu jsem zjistila, že nemám doma ani kousek čokolády, ale druhým dnem jsem vše napravila a hned se četlo lépe.
Takže doporučuji před tím, než se pustíte do čteni této knižky, určitě nakoupit nějaké ty zásoby váši oblíbené čokolády.
Tento příběh vás zavede do malé francouzské vesnice, kde se znenadání objeví
Vianne Rocherová se svou dcerkou a troufne si přímo naproti kostela otevřít svůj malý obchůdek se samými čokoládovými dobrotami.
Vesničané se do krámku zpočátku nehrnou, ale později si přece jen najdou cestičku. Kdo by take odolal čokoládovému pokušení, že ano.A Vianne má jednu takovou vlastnost, že na každém návštěvníkovi pozná, kterou sladkostí ho může potěšit.
Takže milovníci čokolády pusťte se s chutí do čtení, čeká na vás úžasný příběh.
Já osobně jsem si knihu vychutnala a ne jen knihu, i všechna ta nakoupená čokoláda záhadným způsobem zmizela stejně rychle jako jsem rychle měla tento
přiběh přečtený. A už se moc těším na jeho pokračování.

Muž z ostrova Lewis

Mám za sebou neuvěřitelný zážitek a to už podruhé, pro mne z tak tajemného ostrova Lewis. Po přečtení knihy Muž z ostrova Lewis jsem opět nadšená stylem autora a celým příběhem, který jsem prožívala společně s hlavními hrdiny. Prožívala jsem ho tak intenzivně, že mi připadalo, že jsem přímo na ostrově a z povzdálí potají sleduji lidi, kteří zde žijí a kteří jsou zapleteni do případu vraždy.Všude kam se pohnete, vám připadá, že máte pod nohama rašeniliště.Atmosféra této knihy je úžasná a díky Panu spisovateli, se ztratíte v příběhu plném záhad a napětí.
Napište mi prosím do komentářů, jestli jste i vy po dočtení této skvělé detektivky měly podobné pocity.

Koupel v pavučině

Tajemné Karpaty

Po přečtení knihy Žitkovské bohyně od spisovatelky Kateřiny Tučkové mám potřebu se v budoucnu vydat do Karpat a trochu to tam okouknout a navštívit některá místa.
Spisovatelka si s napsáním této knihy dala určitě spoustu práce a ta ji přinesla zralé ovoce. Tím jak si pohrává s vykreslením Karpatských míst mne naprosto dostala a nadchnul mne její styl psaní.Donedávna jsem ani netušila, že nějaké  bohyně v Bilých Karpatech existovaly a po přečtení této užasné knihy jich mám plnou hlavu. Díky tomuto přiběhu jsem se ocitla v nádherné krajině a poznala zvyky a kulturu lidí v ní žijících. Sečteno podtrženo nádherný zážitek.

Čarování v Šumperku

Dnes bych  chtěla napsat něco málo o historickém románu, který se odehrává v Šumperském kraji, kde jsem v dětství strávila vždy pár týdnů z  letních  prázdnin a proto je mi tak blízký a právě proto jsem si tento příběh už hodně dlouhou dobu chtěla přečíst.Do Velkých Losin jsem jezdila s mou babičkou do termálních lázní a už tehdy, jako dítě,jsem od ní slyšela o tomto místě,kde byly upalovány "čarodějnice" Ale na druhou stranu se mi do čtení této knihy moc nechtělo a to proto , že jsem o ni už slyšela a dokonce si vzpomínám, že jsem kdysi viděla i filmové zpracování, ale pamatuji se, že jsem se nedokoukala, jelikož se mi film vůbec nelíbil, protože na mne působil trochu depresivně.
A tak jsem si řekla, že právě teď je ten správný čas na čtení této knihy, která začíná rokem 1680.
Tento smutný příběh začne tak, že tři ženy,  žebračka Maryna Schuchová ,Dorota Groyerová a  "stará Davidka",jsou nařknuty z čarodějnictví . Protože podle inkvizitora Bobliga, kteremu věrně sloužil hrbatý Ignác, létaly na Petrovy kameny.
Byly převezeny do Velkých Losin, kde byly uvězněny, odsouzeny a upáleny.Ale samozřejmě, že to nebyly žádné čarodějnice, ale po hrozném mučení se ke všemu přiznaly.No a pak už přibývaly další a další.
Nechci zde psát více, abych těm, kteři knihu ještě nečetli, neprozradila celý příběh
Je to kniha, která se nečte lehce, ale určitě stojí za přečtení !

Tichá noc

Tuto knihu, nebo spíše ilustrovanou  píseň , jsem dostala k vánocům a měla jsem z ní obrovskou radost. A to hned z několika důvodů. Je  psána
v  holandském jazyce ale je nádherně ilustrovaná slovenskou ilustrátorkou Majou Dusíkovou a po otevření této knížečky se ozvala hudba a jak jinak, než melodie Tichá noc. Takový dareček pod stromečkem udělá radost, ať už jste malé dítě, či dospělák, nebo dva v jednom :-)

Matcha

Jeden z mých nejoblíbenějších čajů je právě tento-
Matcha. Krémový, barvou hráškově zelený čaj, který většinou piju hned po probuzení, ale někdy si ho dopřeji i odpoledne, kdy cítím, že potřebuji nakopnout.
Né každému tento čaj zachutná, ale pro mne je to opravdová lahůdka.

 Pobyt v přírodě

Jelikož žiju ve městě, využívám každé volné chvilky k tomu, abych se dostala někde do přírody a nejlépe na nějaké klidné místo, kde přímo nasávám energii tolik potřebnou k přežití v tomto uspěchaném světě.
No a protože mám vždy po ruce můj foťák, tak se snad nikdy nestane, že se vrátím zpět do města bez jediného snímku z oázy klidu. A tak zde budou postupně přibývat i fotky a krátké články z přírody.

Čajové povídání

Také máte rádi vůni a chuť čaje ?
Pro mne je to takový malý rituál.Nehltám ho ještě horký ve spěchu, ale pěkně si ho vychutnávám . No a když máte v ruce knihu jako zákusek, tak to je potom opravdová slast.A mám i své oblibené hrníčky, do kterých si tuto zázračnou tekutinu každý den znovu a znovu nalévám, ostatně hrníčky se postupem času určitě budou objevovat na mých fotografiích.Tak to by bylo jako úvod o mém čajíčkovaní zatím všechno.
A jako první vám představím můj oblíbený zimní hrníček.

Krtek a jaro

Český  jazyk v knihách

Žiju už dosti dlouhou dobu v Nizozemí a tím pádem také ovládám nizozemský jazyk natolik, abych mohla knihy v tomto jazyce nejen číst, ale také je pochopit a vychutnat si je.
Někomu to možná příjde divné, ale není čtení jako čtení.
Číst se dá různými způsoby.Někdo čte rychle a někdo je pomalejší čtenář.
Jeden čte jen tak, prostě že chce něco číst a druhý má k tomu jiný důvod.
A tak bych mohla pokračovat dále. Ale vraťme se k podstatě věci, a to u mne dosti podstatné, a tou je jazyk. U mě doma se nachází spousta knih v nizozemském jazyce. Ale vlastním i pár kousků napsaných v češtině a jsem na ně moc hrdá a jsou takovou  ozdobou v mé převážně holandské knihovničce.
Také mám pár knih v anglickém jazyce, který se mi také moc líbí. A přesto
a strašně ráda, si knihu, kterou jsem již přečetla ať už v jazyce holandském či anglickém,přečtu znova v čěštině. Pro mne je český jazyk jeden z nejkrásnějích jazyků a nejen proto, že je to můj mateřský jazyk, a čtení knihy v češtině si mnohokrát vychutnám více, než v originále.

Čokoládové muffiny

Kuchtění všeho druhu patří také k mým oblíbeným aktivitám a pečení obzvlástě.
Tak snad pro začátek mé čokoládové muffiny, které jsem pekla na Mikuláše
v roce 2015.

Právě jsem si uvařila můj oblíbený zelený čaj, abych se trochu zahřála po návratu ze severního Skotska. A né, nebyla jsem tam mým tělem, ale mou duší prostřednictvím knihy Skála , kterou napsal Peter May. A řeknu vám, že jsem si to tam pěkně užila.
V mém putovaní po ostrově Lewis, nechybělo napětí, kvůli kterého jsem se do knihy pustila.
A dokonce jsem ho dostala v různých podobách, jelikož se v této knize řeší případ vraždy a zároveň se postupně dozvídáte různá tajemství nejen hlavního hrdiny detektiva Fina, který na tomto ostrově prožil své dětství, ale i tajemství dalších obyvatelů tohoto místa.
Atmosféra tohoto ostrova, mne uchvátila natolik, že se v brzské době chystám navštívit ostrov Lewis prostřednictvím další knihy této série.

Ráda chodim do přírody, atˇ už nadýchat se čerstvého vzduchu, či jen tak na procházku. Je to pro mne relaxace a člověk i  během takové krátké procházky přijde na jiné myšlenky a provětrá si trošku hlavu. No a při takové procházce mám u sebe skoro vždy můj fotˇák,  a tak se  zde, pod štítkem fotografie,  budou postupně schromaždˇovat mé fotky.

A tady něco z mé vlastní tvorby.

A tady ještě jedna z knížek mého dětstvi ke které se ráda vracím. :-)

Broučci

od: František Hrubín

 Má oblibená knížečka i večerníček z dětství.

Všude samé kamínky

Mlsný jazýček lišky Ryšky.

Chvilka pohody

Určitě nejsem sama, která tuto chvilku vyhledává. A o jaké chvilce je tu řeč ?
No přece o té, při které sedíte ve svém oblíbeném křesle, před sebou máte šálek oblíbeného čaje či kávy a v ruce svíráte knihu.
Většinou právě v tento moment, kdy pomalu obracím stránku za stránkou, zapomínám na svět kolem sebe a prožívám příběhy, které někdo sám prožil, nebo do nich vložil pěknou dávku fantasie, či jen poskládal střípky nápádů tak,že z toho vznikla úžasná kniha.
Někdy jsou to chvilky napětí, jindy prožíváte dobrodružství , chvilky, kdy se popadáte smíchy za břícho a někdy přibydou u mého šáku čaje i papírové kapesníčky pro
případ, že ukápne nějaká ta slzička.
Ale atˇ už je to ta,či ona chvilka, vždy si ji užiju naplno.A všem čtenářům přeji hodně takových pohodových chvil.

Pocity

Pocity prožívá každý z nás. Já se pokusím vyjádřit mé pocity při čtení knih.
Co vlastně člověk při čtení knížek cítí ?
Je to strach ? Radost ? Napětí ? Bolest ?
Právě knihy nám nabízejí široký výběr těchto pocitů. A to je na nich tak ůžasné, že už při výběru knihy, se můžeme připravit a těšit se na nějaký zážitek a nějaký pocit, který v nás obsah knihy vyvolá.
Já osobně prožívám čtení velmi intenzivně a kolikrát se mi stane, že se přistihnu usmívat se, ba dokonce někdy můj smích vydává i zvuky. Tento pocit patří k těm příjemnějším. Pak jsou tu chvíle, kdy mám potřebu někoho z hrdinů utěšovat, pohladit, pomoci či dokonce zachránit. A pak proživám i pocity, kdy jsem si jistá, že i když si přeji sebevíc, aby příběh skončíl dobře, tak mi najednou stékají po tvářích slzy.Ale nevadí, protože i tento pocit dodavá knize své kouzlo.
A někdy mám po dočtení pocit, že bych měla v životě něco změnit.

 Kdo jsem ?

Asi nastal ten správný čas, kdy se dozvíte, kdo tento blog vede.

A kdo jsem já ?
Hmmm, asi odpovím stejně, jako na Databázi knih, kde si vedu přehled mých budˇ už přečtených knih , nebo hledám inspiraci ke knihám, které bych si přečíst chtěla.
No a tedˇ už konečně otázka kdo jsem ?
Nevím, ještě pořád hledám odpovědˇ.
Ale asponˇ něco málo o sobě vím.Jsem dítě, manželka, máma a člověk, který rád čte, fotí a někdy se snaží i něco namalovat.A je toho víc, ale to by bylo asi nadlouho, a tak zatím skončím s popisováním sama sebe a možná se z mých budoucích příspěvků dozvíte více.

Vítám vás na mém nejen knižním blogu.

Vstupte do světa knih, fotografií,
kreativity a různých střípků mé existence na této planetě.