středa 30. března 2016

Další obrázek je na světě :-)

Tentokrát v podobě papouška, který je opravdu hodně barevný :-)

úterý 29. března 2016

 Co jsem četla o velikonočním víkendu ?


Tak nakonec jsem přes velikonoční svátky přečetla ne jednu , ale hned dvě knížky:-)
Tou první byla útlá knížečka od Bohumila Hrabala Příliš hlučná samota, ve které se seznámíme s obyčejným človíčkem Haňťou, který 35 let pracuje ve sběrně surovin u lisu, který má v plánu odkoupit, až půjde do důchodu.
Haňťa miluje knihy, které zachraňuje před zničením a nosí si je domů.
Tato knížečka donutí člověka zamyslet se nad životem.
Po dočtení tohoto  smutného příběhu jsem si potřebovala zvednout náladu, a tak jsem šáhla po dalším detektivním příběhu od Agathy Christie a to po Dům na úsklalí a udělala jsem dobře. Hercule Poirot se tentokrát nachází ve vyhlášeném letovisku, kde si chce užít zaslouženého odpočinku, ale začnou se tam dít podivné věci a tak si náš detektiv moc klidu neužije.
Ač jsem se opravdu snažila při čtení přijít na to, kdo je pachatelem a jaký měl motiv, tak jsem na to stejně nepřišla a konec mne opravdu překvapil. Skvěle vymyšleno,skvěle napsáno :-)

neděle 27. března 2016

VESELÉ VELIKONOCE


Chtěla bych vám všem popřát krásné prožití velikonočních svátků, hodně sluníčka, radosti a zdravíčka. U nás v Nizozemí, budou velikonoce hodně deštivé, což je škoda, protože jsme měli v plánu výlet do přírody, ale to nevadí, aspoň bude čas na čtení :-)
Pro tento velikonoční čas jsem si vybrala útlou knížečku, kterou vám určitě nemusím představovat a tou je Příliš hlučná samota.Už se těším, až se do ní začtu.
A co máte v plánu vy ? Budete užívat sluníčka venku, nebo budete doma číst ?
Těším se na vaše komentáře:-)





středa 23. března 2016

Pečovatel

Častokrát u dobře  napsaných knih píšu, že  na ně ještě dlouho nezapomenu.

U této knihy musím však napsat, že doufám, že na ni zapomenu co nejrychleji.

Né že by byla špatně napsaná, to rozhodně ne, ale ten námět,ten jsem nějak nemohla zkousnout.Rozhodně knihy s touto tématikou už vyhledávat nebudu.Ale knihu jsem  musela dočíst, jelikož jsem prostě potřebovala vědět, jak to vše dopadne. Také mne nutilo číst dál to, že v tomto příběhu vyplouvaly na povrch určitá fakta ze života inspektora Jacka Cafferyho. Autorka rozhodně zaujme čtenáře svým stylem psaní, i když musím podotknout, že na některé popisované scény mám opravdu slabý žaludek. Nejhorší na tom je, že i když tento příběh nebyl napsán podle skutečné události, tak i přesto se podobné věci prostě dějí.

 Napište mi, jestli jste už něco od této autorky četli, jak se vám její knihy líbí nebo nelíbí a jestli vám také některé z jejich knih dokázaly podrásat žaludek a nervy.

neděle 20. března 2016

Návštěva tropického skleníku

 Přeji vám všem krásnou neděli a pro zpříjemnění dne mám pro vás pár fotografií, které jsem pořídila při návštěvě tropického skleníku, kde pěstují převážně orchideje.





 Všude kolem nás poletovali motýlci a jednomu z nich se zalíbila modrá mikina mého syna, na které seděl asi 15 minut :-)


Mějte se krásně a užívejte prvních jarních dnů :-)

středa 16. března 2016

Jaro už je za dveřmi :-)

Tak už je mi lépe, i když ne zrovna tak, jak bych bych potřebovala, ale to nevadí.

Dnes na mne za okny vesele pokukovalo sluníčko, a tak jsem si svou polední kávu vypila na balkoně.























 Ty sluneční paprsky mi dodaly trochu energie.No a poupátko, které jsem zahlédla na balkóně na rostlince, kterou jsem si koupila minulý rok, mi vykouzlilo úsměv na tváři.

Hned je člověku tak nějak  lépe.No a protože nejen jaro, ale i velikonoce jsou za dveřmi, tak jsem si doma do vázy dala  větvičky třěšně a na ty o víkendu pověsím velikonoční ozdůbky.



 No a protože jsem měla jarní náladu, šáhla jsem po knížce s názvem Motýlí ostrov.









Kolik motýlků v ní bude, nebo nebude, se dozvíte až z mé recenze :-)
Všem vám přeji hezký vstup do jara :-)



pátek 11. března 2016

SMRT NA NILU

Tak se řadím k těm, které totálně odrovnala chřipka, a to doslova.
Už třetím dnem ležím, třesu se, teploty šplhají někdy až k čtyřicítce a nohy mne bolí tak, že se sotva dobelhám někde  jinde než ložnice.
První den jsem skoro vůbec nevěděla o světě, ale teď je mi"lépe" , i když stálé místo je postel u které mám pokaždé nějaký dobrý čajíček a knihu :-)
No ale jak už to tak bývá, když jste upoutáni na lůžko a máte k tomu po ruce skvělou knížku, tak ji máte přečtenou, ani nevíte jak.
I když u mne u knih od Agathy Christie nehraje roli to, že jsem nemocná a mimo spaní a čtení nedělám nic jiného.Jelikož její knihy když rozečtete, tak  čtete  a čtete.Prostě autorka umí čtenáře vtáhnout do děje.
K tomu jí úspěšně pomahá detektiv malé postavy s velkým knírem, kterého vám určitě představovat nemusím. Jeho jméno je Hercule Poirot a v tomto příběhu se těšil, že si užije dovolenou v Egyptě. Sice se do Egyptu vydal, ale dovolené si moc neužil, protože kde je Hercule Poirot, tam se vždy něco semele :-)
Já si knihu však užila se vším všudy. Bavily mne postavy plující na parníku, napjatá atmosféra a samotná zápletka byla díky našemu detektivovi tak zamotaná, že si říkáte, že už se z toho nevymotáte.
Vždy se snažím při čtení detektivek mít nějaký tip, vetšinou jsem na špané cestě, ale u tohoto příběhu jsem se tak nějak trefila už před půlkou knihy, ale stejně mne na konci Agatha Christie překvapila. A to je jeden z důvodů, proč její knihy čtu ráda.

Pokud se chcete podívat do Egypta ve společnosti Hercula Poirota, máte rádi romantické příběhy a vyšetřování, tak je tato kniha správnou volbou :-)

středa 9. března 2016

Když si nic nepamatujete !


Od této autorky je to zase má prvotina, která mne donutila se poohlédnout po dalších jejích knihách a už mám i dvě z nich na seznamu těch, co bych si chtěla přečíst.
Příběh nas zavede do ulic Bostonu, kde na ulici bloudí hlavní postava tohoto příběhu Jane
Na tom by nebylo zase až tak nic zvláštního, až na to, že Jane nemá vůbec tušení, kdo je , kde je, prostě neví o sobě vůbec nic a aby toho nebylo málo, tak zjistí, že má na sobě zakrvácené šaty a v kapse od pláště skoro deset tisic dolarů.
Musim říct, že mne kniha pohltila hned od začátku, četla jsem způsobem, že si říkáte, dobrá, tak ještě dvě,tři stránky a končím, a nakonec zjistíte, že jste těch strá
nek přečetli jetě dvacet :-)
To jen dokazuje to, že autorka opravdu umí psát  a jsem ráda, že jsem narazila na její knihy.
Celou dobu čtení jsem byla napjatá, a přemýšlela nad tím, co se vlastně děje a konec mne opravdu dostal. Honilo se mi hlavou všechno, proč a jak, ale takový konec by mne opravdu nenapadl.
Skvělý příběh, který doporučuji všem, kteří mají radi psychologické romány.

úterý 8. března 2016

Rozloučení s ostrovem Lewis

Tak jako předchozí dva díly, tak i tento poslední, musím hodnotit plným počtem hvězdiček. Teda aspoň takto knihy hodnotím na DATABAZI KNIH.
Při posledních knižních toulkách po ostrově Lewis, jsem se opět kochala autorovým stylem psaní.To, jak popisuje přírodní krásy tohoto severského ostrova, mne uchvátilo už od prvního dílu.V tomto příběhu mne autor dostal poutavým vykreslením charakterů postav, jejíchž osudy sledujeme.
I v tomto díle se setkáváme s Finem  Macleodem, který je tentokrát najat  jako šéf ostrahy místních pozemků a setkává se z jedním ze svých přátel z mládí , Piskořem Macaskillem, o kterém místní obyvatele vědí, že v revíru pytlačí.Po objevení malého letadla mezi útesy, kde po letech vyschlo jezero, se začíná příběh,  pěkně pomaloučku a se  vzpomínkami na Finovo mladí rozjíždět.
Skvělé zakončení série !Tyto knihy na mne zapůsobily tak silně, že bych se jednou na tento ostrov chtěla jet podívat :-)

pátek 4. března 2016

 Film byl oceněný v roce 2012 cenou Oscar Academy Award v kategorii Short Film Animated.


Morris Lessmore loved words.  

He loved stories.  

He loved books.  


 V minulém příspěvku jsem slíbila, že vám ukážu, co jsem si odnesla z mé návštěvy jednoho z nejkrásnějších knihkupectví na světě.
Tak tady to je :=)
Velmi utlounká knížečka, ale tak nádherná , nejen překrásnými ilustracemi, ale hlavně svým příběhem.
Na těch pár stránkách, v těch pár větách najdete tolik lásky ke knihám, že vás to pohladí na duši.Jen se podívejte...











 Jsem moc ráda, že jsem tam tuto knížečku zahlédla a mám ji doma ve své knihovničce.
No a pak jsem se samozřejmě koukala po nějaké záložce a odnesla jsem si tuhle, jako upomínku na toto přenádherné knihkupectví.

Všem přeji krásný pátek :-)

úterý 1. března 2016


Knihy v kostele ? A proč ne ?

I přesto, že už nějaký ten pátek žiju v Nizozemí, tak do města Maastricht, jsem se dostala teprve minulý týden. A nebylo to náhodou, byla to plánovaná akce mé rodiny.
A co je na městě Maastricht , kromě toho, že je to nejstarší Nizozemské město, tak zajímavé?
Nachází se tam jedno z nejkrásnějších knihkupectví na světě, a to byl právě ten důvod, proč jsme se tam vydali.
Maastricht je opravdu hezké město a určitě se tam chystám zajet znova, abych si to tam pěkně všechno prošla , prohlédla a nafotila:-)

Hlavním cílem bylo tedy Selexyz Dominicanen Maastricht.

 Původně dominikánský kostel z 13 století.
Tříposchoďový knihovní regál zvýšil kapacitu prostor ze 750 m2 na  1250 m2.

Zde pár fotografií z tohoto nádherného knihkupectví.




















A tady velice známá dětská knížečka

 V oltářním výklenku se nachází kavárna s velkým centrálním stolem ve tvaru kříže.





 Většinou zde bývá plno, a tak ne každému se poštěstí si v této kavárničce vypít lahodné  cappuccino a k tomu vynikající limburský koláč. My jsme to štěstí měli a já jsem si návštěvu opravdu užila se vším všudy.
A co jsem si tam koupila ? To uvidíte zase příště.