čtvrtek 28. dubna 2016

Století moudrosti

 autorka:

Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, škoda jen, že v knize není více vykreslena atmosféra koncentračního tábora a více rozepsán život Alice v Terezíně .

pondělí 25. dubna 2016

Nákup v antikvariátu

 Dnes jsem zase zabloudila do antikvariátu a z kousků, které jsem si odtamtud odnesla, mám opravdu radost.
 Tady jsou všechny tři kousky pohromadě.
 První knihou je pentalogie Květy z půdy.Všechny díly v jedné knize, super:-)
  Už delší dobu jsem si chtěla pořídit první díl této pentalogie a teď mám všech pět dílů a ještě k tomu za perfektní cenu. Kniha mě stála jen 5 euro :-)

Druhou knihou je klasika a to  Zločin a trest od Dostojevského v této krásné vazbě  s nádhernými ilustracemi.

 Tuto knihu jsem sice četla hodně dávno na střední škole v rámci povinné četby, ale toto holandské vydání jsem tam prostě nemohla nechat :-)

 Poslední knihou jsou zase dva romány v jedné knize a to Charles Dickens a jeho Kronika Pickwikova klubu a David Copperfield. 


 Kniha je  opět krásně ilustrovaná.














Na  všechny knížky se moc těším a snad se k nim v co nejbližší době dostanu.
Napište mi , jestli máte některou z těchto knih přečtenou a jestli ano, tak jak se líbila vám. Těším se na vaše komentáře a přeji všem hezký večer :-)

neděle 24. dubna 2016

Jeden za druhým

 anotace ( z databáze knih ) :

 Když detektivu Robertu Hunterovi ze Speciální sekce vražd losangeleské policie zavolá anonym, aby se podíval na jednu webovou stránku, vypadá to jako podivný žert. Jenže online vysílaný přenos, určený jen Hunterovým očím, zachycuje popravu neznámé spoutané oběti. A volající nechce, aby se detektiv jen díval, má se zločinu také účastnit, a odmítnutí nepřichází v úvahu.
Vzápětí je mrtvola neznámého nalezena, a tak se ukáže, že nešlo o trik ani počítačovou animaci...





 Tak toto je má druhá kniha od tohoto autora a zase jsem se nemohla odtrhnout.Napětí vás provází od začátku, až a to doslova  do samého konce.

 V této knize si neznámý volající s detektivem Hunterem a jeho parťákem opravdu pohrává. Je vidět, že má vše předem perfektně  promyšlené. Kdo je však tento záhádný vrah a podle čeho si vybírá další oběť, je pro  Huntera a Garciu záhádou.
Při čtení vám při některých pasážích naskakuje husí kůže a říkáte si, jak to vše autor mohl vymyslet.
Hodně mně bavilo psychologické vykreslení myšlení jak Roberta Huntera, tak vraha.
Tento detektivní thriller hodnotím pěti hvězdičkami. Kniha se čte sama, i když chcete odvrátit oči od těch drastických scén, tak na druhé straně hltáte stránku za stránkou,aby jste se už konečně dověděli odpověď na otázku " Kdo a proč ?"
Upřimně řečeno nevím, jestli mne víc mrazilo z popisu vraždění a nebo z lidského myšlení a jednání společnosti.
Určitě se chystám na některou z dalších knih tohoto autora .
Přeji vám hezkou neděli a těším se na vaše komentáře.

neděle 17. dubna 2016

Cizí děti

anotace( zdroj databáze knih ):

Tři povídky, které navzájem spojuje autorčino zamyšlení nad osudy dospívajících dětí z rozvrácených rodin.

Povídky prozrazující autorčinu znalost světa dospívajících a velké pochopení pro jejich starosti i často nepochopitelné reakce. Knížka je čtenářsky přitažlivá a zároveň apeluje na odpovědnost dospělých k dětem a jejich osudu.


  autorka : Jaromíra Kolárová byla scenáristka, dramatička a spisovatelka.

Jaromíra Kolárová studovala na Filozofické fakultě UK v Praze, ale studia nedokončila. Pracovala jako redaktorka Rolnických hlasů. V letech 1950 - 65 žila v Ostravě a působila ve Státním divadle v Ostravě jako lektorka a v televizním studiu Ostrava jako dramaturgyně. Po návratu do Prahy
působila jako redaktorka v nakladatelství Práce
. Ve Filmovém studiu Barrandov pracovala jako dramaturgyně. V roce 1977 se stala spisovatelkou z povolání.

Za svoji tvorbu byla Jaromíra Kolárová oceněna množstvím literárních cen. Získala mezinárodní cenu Grand Prix za televizní tvorbu, Státní cenu za film atd.

Tato utlá knížečka, která by se klidně dala zvládnout přečíst za jeden nebo dva večery, mne velice rozesmutnila.Musela jsem si mezi jednotlivými příběhy dávát pauzu, protože citově to nebylo zrovna lehké čtení .Obsahuje 3 povidky a to

 Dívka s mušlí




Vendulka Brabcová je třináctiletá dívenka, která to v životě nemá vůbec lehké.
Mimo to,že jako každé dítě v tomto věku navštěvuje základní školu,doma se snaží vést domácnost a stará se o své tři bratry.Nejmladímu z nich Venouškovi jsou teprve dva roky. Žije se svou matkou, která se utápí v alkoholu. Tento přběh mne hluboko zasáhl a mé oči při čtení nezůstaly suché.







Druhá povídka :

Co Hedvika neřekla

Dvanáctiletá Hedvika žije od malička v dětském domově . Otec jí píše dopisy a někdy ji přijede i navštívit.Svou matku Hedvika nikdy neviděla, avšak otec o ní v dopisech a při návštěvách moc hezky mluví. Jednoho dne se Hedvika dozví, že by si ji její maminka chtěla vzít k sobě a má z toho nesmírnou radost.A jak se Hedvice u maminky žilo už neprozradím,abych vám nakonec nenapsala celý příběh, při kterém mi opět ukapla ne jedna slza.


  Baculka a maculka

 Poslední příběh je o dvanáctileté Jindřišce, která žije se svou maminkou. Táta ji umřel před osmi roky a maminka ji oznámí, že má nového přítle, kterého by si ráda přivedla domů, Jindřiška z toho nejdříve vůbec není nadšená, ale po výletě s maminkou a jejim přítelem Emilem ,rychle mění názor.


Jsem sama máma tří dětí a při čtení hlavně prvních dvou povídek mi běhal mráz po zádech a bylo mi těch dětí tak líto. Určitě velice silná kniha, která vás nenechá chladnými.
Znáte někdo tuto knížku?Vím, že první dva příběhy byly i zfilmovány, já sama jsem filmové zpracování neviděla. Přeji vám
 krásnou neděli a těším se na vaše komentáře:-)

čtvrtek 14. dubna 2016

Ráno cestou do práce

Dnes jsem cestou do práce nafotila zase pár snímků :-) Miluji ranní sluneční paprsky, orosenou trávu a kvetoucí stromy.









Když jsem ráno fotila tu trávu, tak šla kolem starší paní se psem a ptala se mě " Co to tam máte ?" A já ji říkám, že orosenou trávu, tak se na mě tak nechápavě podívala a šla dál:-)

středa 13. dubna 2016

Noční lovec

autor :  Chris Carter

 anotace (zdroj Databaze knih ) :


V Los Angeles řádí sériový vrah. Na ženách, které mu padnou za oběť, nejsou navenek patrné žádné známky násilí – jen zašité rány, v nichž se však nacházejí předměty tak hrůzné, že svědčí o mimořádně zvráceném pachateli.

Detektiv Robert Hunter se při honbě za pachatelem střetne se soukromou vyšetřovatelkou Whitney Meyersovou. Sledují stejnou stopu a zjišťují, že se pohřešují další ženy. Jsou ještě naživu? Podaří se dostihnout šíleného vraha dřív, než unese a bestiálně zabije další oběť? Jaké strašlivé tajemství skrývá minulost muže, který se dopouští tak nestvůrných zločinů?



Thriller, který jsem přečetla opravdu jedním dechem.Ono to snad ani jinak nejde, kapitoly vetšinou končí tak, že vás to nutí číst další.
 Autor vystudoval psychologii a chování zločinců na Michiganské univerzitě. Jako člen týmu soudní psychologie michiganského státního zastupitelství vyslýchal a studoval mnoho zločinců včetně sériových a mnohonásobných vrahů, odsouzených k doživotním trestům.
Znalost psychologie je na stylu psaní tohoto autora znát.
Způsob vraždění žen, je pro detektiva Huntera a jeho parťáka Garciu velkým oříškem. I když vrah zabíjí opravdu nezvyklým způsobem, na oběti nejsou nalezeny žádné stopy násilí,když pomineme zašité části těl. Je to snad někdo, koho ženy znaly ? Nebo si je vrah vybírá náhodně ?
Při každé nově objevené zavražděné oběti mi běhal mráz po zádech a říkala jsem si, jestli si autor celý příběh vymyslel a nebo částečně čerpal z případů, ke kterým se dostal po dobu jeho původní profese.

Pokud máte rádi knihy, kde nechybi pořádná dávka napětí, tak vám tuto určitě mohu doporučit.Od tohoto autora je to má první kniha, ale chystám se i na další.
 Znáte tohoto autora ?Máte už některou z jeho knih přečtenou ?

úterý 12. dubna 2016

Byl jsem Mengeleho asistentem

anotace (zdroj databaze knih ):
Autor, lékař z oblasti Sedmihradska, byl jako maďarský žid deportován v roce 1944 do Osvětimi, kde strávil osm měsíců. Díky své odbornosti a znalosti němčiny byl při selekci vybrán Josefem Mengelem, aby prováděl pitvy obětí jeho zrůdných experimentů. Jako prominentní vězeň poznal zblízka nelidské praktiky „anděla smrti“ při pseudovědeckém výzkumu dvojčat i nepopsatelné peklo, které představovala práce tzv. sonderkomand v krematoriích. Hned po válce (1946), možná jako jeden z prvních, Nyiszli vydal své svědectví knižně. Nejde o literární zpracování v pravém slova smyslu, spíš o šokující, naléhavý deník, psaný s jediným záměrem: podat zprávu světu. Tak jako mnozí ani on dlouho „své přežití nepřežil“, deset let po osvobození umírá na infarkt.
Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků a rovněž zfilmována (Šedá zóna, 2001).

 Na téma Osvětimi bylo napsáno mnoho knih a já sama  jsem jich už dosti přečetla.
Poslední dobou mne tyto knihy lákají čím dál víc.
Tuto knihu, nechci  hodnotit jako  literární dílo, jelikož autorem je doktor, ne spisovatel,ale spíše jako nějaký spis událostí, které popisuje autor, dr.Miklós Nyiszli, který se do Osvětimi dostal v roce 1944 spolu se svou manželkou a dcerou. Hned po příjezdu jsou však od sebe odděleni.
Miklós Nyiszli se díky svým lékařským schopnostem a také díky tomu, že studoval i na německé škole a skvěle ovládá jazyk, dostává do pitevny osvětimských krematorii, kde je jeho nadřízeným sám doktor Mengele.
Očima autora sledujeme osudy jednotlivých transportů  a autor sám popisuje náplň práce, která mu byla udělena.
 Hrůzy, které vidíval po celou dobu jsou opravdu nelidské a já si ani zdaleka nedovedu představit psychiku lidí, kteří pobyt v koncentračním táboře přežili.
Všem, které zajímají knihy s tématem koncentračních táborů, tuto knihu určitě doporučuji.

pondělí 11. dubna 2016

Dnešní malý nákup

Přeji vám krásný začátek nového týdne.
 Dnes jsem si po práci zajela koupit malý notýsek, který mám vždy v kabelce na různé poznámky a zahlédla jsem tam také pastelky, které jsem už dlouho chtěla, tak jsem je samozřejmě brala taky.








Notýsek jsem si vybrala s tímto textem :-)Snad se usměju pokaždé, když ho v kabelce zahlédnu:-)

No a protože se nedaleko od tohoto obchodu nachází i obchod s levnějšími knihami než v normálním knihkupectví, tak jsem si říkala, že když už jsem tady, tak se kouknu, co tam mají pěkného:-)
A udělala jsem dobře, protože jsem tam našla knihu , kterou jsem si už delší dobu chtěla přečíst, a tak jsem si ji koupila.
Je to tato kniha, přidavám i obálku knihy, která vyšla v češtině.






Anotace : ( zdroj databaze knih )


Lekce ze života Alice Herzové Sommerové, uznávané koncertní klavíristky, nejstarší žijící osoby na světě, která přežila holocaust

Impozantní a elegantní příběh o houževnatosti a optimismu stodevítileté klavíristky, který vychází celosvětově s předmluvou Václava Havla a podporou Elieho Wiesla.

Stodevítiletá klavíristka Alice Herzová Sommerová na vlastní oči viděla celé minulé století a první dekádu století tohoto. Přežila koncentrační tábor v Terezíně, byla při procesu s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě a během té doby přicházela do styku s některými z nejúžasnějších historických osobností našeho věku. Jako dítě trávila v Praze víkendy a svátky ve společnosti Franze Kafky (kterého znala jako „strýčka Franze“) a k přátelům její matky patřili Gustav Mahler, Sigmund Freud a Rainer Maria Rilke. Když se Alice po válce přestěhovala do Izraele, jejích bytových koncertů se účastnila Golda Meirová a také Artur Rubinstein, Leonard Bernstein a Isaac Stern.

Přestože byla vězněna v Terezíně a nacisté jí zavraždili matku, manžela a přátele, přestože jí mnohem později předčasně zemřel syn, Alice nad tím vším vždy zvítězila svou schopností žít život bez zahořklosti. Věří, že klíčem k tomu, aby přežila, byla hudba a také schopnost odhalit v každém člověku jeho lidskost, i v nepřátelích. Století moudrosti je pozoruhodný a inspirující příběh o celoživotním krédu jedné ženy – tváří v tvář nejhoršímu zlu, jaké kdy člověk poznal – nacházet v životě dobro. Je to svědectví o pevných přátelských svazcích, o moci hudby a o tom, jak je důležité vést život v materiální prostotě, intelektuální zvídavosti a nekonečném optimismu.

 Alice Herzová-Sommerová
zemřela v Londýně v roce 2014 ve věku 110 let.

Na knihu jsem moc  zvědavá a těším se, až se do ní snad v brzské době začtu. Napište mi, jestli někdo tuto knihu znáte, popřípadě jestli se vám libila.

čtvrtek 7. dubna 2016

DUHOVÝ  HAD


anotace ( zdroj - databáze knih ) :
 Joana Druryová, vnučka australských misionářů a dcera britských kolonistů, se po záhadné smrti svých rodičů v Indii náhle ocitá na světě docela sama. Ví pouze to, co jí stihla sdělit její matka krátce před svou smrtí: nad její rodinou visí kletba a kořeny prokletí se skrývají někde v daleké Austrálii. Vyzbrojena deníkem své matky se vypraví sama do neznámé země. Na cestě se seznámí s Hughem Westbrookem a ten jí nabídne přístřeší na své ovčí farmě, která se stane jejím novým domovem. Zde prožívá i léta šťastného manželství. Stále ji však pronásledují zlé sny, tušení a vize mýtického Duhového hada, jenž osudově zasáhl do života její matky. Vydává se na cestu do samého srdce Austrálie, aby po dlouhém putování vylutila tajemství rodové kletby a zlomila její moc.

autorka: Barbara Wood
30. ledna 1947 v anglickém Warringtonu. Dětství prožila v jižní Kalifornii. Po studiu francouzštiny a antropologie na vysoké škole ji okouzlilo cestování a dodnes projezdila téměř celý svět. Než v roce 1976 publikovala první knihu, vyzkoušela řadu profesí. Nejdéle pracovala jako sestra na chirurgickém oddělení nemocnice v Santa Monice, ovšem od roku 1980 se živí výhradně jako spisovatelka. Procestovala téměř celý svět, na svých cestách důkladně poznala řadu různých zemí a své bohaté poznatky vhodně uplatnila v literární tvorbě. Dodnes potěšila čtenáře bezmála dvěma desítkami románů, z nichž většina byla přeložena do více než 30 jazyků. Barbara Woodová nyní žije a tvoří v Riverside v Kalifornii.
Tři ze svých románů vydala pod pseudonymem Kathryn Harvey.
 Tento příběh se odehrává v Austrálii, kde se vydává Joana Druryová, aby objevila místo nazývané Karra Karra a aby vypátrala něco o svých předcích a rozluštila kletbu, která byla uvalena na její rodinu.
Joana se dostavá na farmu Hugha Westbrooka a zde začíná pátrání po tajemství Duhového hada. Není to však tak jednoduché ,  poněvadž jak se zdá, nikdo o místě Karra Karra, o kterém se dočetla Joana v deníku své matky, nic neví.
Joana se však nevzdává a rozesílá na spoustu úřadů po celé Austrálii dopisy a doufá, že se ji někdo ozve. Na ovčí farmě zůstane déle, než měla původně v plánu.
Autorka v této knize  popisuje krásy australské přírody,  život  lidí žijících na farmě i ve městě a zvyky domorodých kmenů.
Tento román se mi velice líbil a užila jsem si příběh, ve kterém nechyběla romantika, tajemství ani napětí.
Napište mi, jestli jste knihu četli, jak se vám líbila , nebo jestli jste od této autorky četli i některou z jejich dalších knih.Já mám od ní prečtenou i knihu Pod africkým sluncem, která se mi také moc líbila. A už teď vím, že určitě nezůstanu jen u těchto dvou knih.Přeji vám krásný večer a těším se na vaše komentáře :-)

neděle 3. dubna 2016

Odpočinek o víkendu :-)

 

Celý týden jsem se cítila nějak rozlámaná a unavená, a tak jsem si řekla, že si o víkendu nějak odpočinu a dobiji potřebnou energii, abych příští týden mohla zase trošku norálně fungovat :-)

A tak jsem si naplánovala procházku a kreslení.Zajela jsem si na kole na farmu, kde kupujeme ovoce, zeleninu, pravý včelí med a tentokrát jsem tam jela pro výtečnou domácí marmeládu z červeného a černého rybízu.

Zde si na podzim jezdíme natrhat jablíčka, hrušky a švestky a zde si také kupuji výborné domácí marmelády.

 

 

 

 

 

Tato je z červeného a černého rybízu.

Tu jsem potřebovala na palačinky, na kterých jsme si pochutnali v sobotu.


A tady je výsledek mého vybarvování :-)

No a na procházce jsem  pořídila pár fotografii, bylo krásně a sluníčko se na mne usmívalo dnes celý den.


A dnes jsem měla chuť vařit něco rychlého a dobrého, tak jse se rozhodla pro slaný koláč z kuřičné mouky se špenátem a rajčatovou polévku s bazalkou a mozzarelou.


Dnes večer mám ještě v plánu pokračovat ve čtení knihy Barbary Woodové - Duhový had.
I když má u nás celý příští týden pršet , tak mi to nevadí, tento slunečný vikend jsem si užila jízdou na kole, kreslením a focením jarní přírody a co je hlavní, cítím se odpočatá tak, jak jsem měla v plánu.
Doufám, že i vy jste si užili pohodový  víkend :-)