Deník 1938–1945
autor: Helga Weissová
anotace : ( z databaze knih )
V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s
rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a
jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i
příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili
společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. Dva dny po jeho
nuceném odjezdu byly do transportu zařazeny i Helga s matkou. Školní
sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj
událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí.
Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako
zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou
cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku
dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří
se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali.
Tato kniha v podobě deníku je opět jedna z těch, na které když se po nějaké době podíváte, tak hned víte, co je jejím obsahem. A není to jen téma, na které bylo napsáno už spousta knih, ale je to i formou a obrázky, které kniha obsahuje a které kreslila autorka sama .
Nevím, jak kniha, která vyšla v češtině, ale kniha v holandském vydání,která vyšla v Nizozemí pod názvem " Začalo to hvězdou ", obsahuje i pár fotografii, jak rodinných, tak z Terezína.
A o čem kniha je ?
To už vám vcelku prozrazuje anotace, já můžu jen doplnit to, že se mi podoba deníku, kde očima dítěte, později dospívající slečny, sledujeme její postřehy z Terezína a později i z Osvětimy velmi líbila.
Píšu, že se mi kniha líbila,samozřejmě, že to není žádné veselé čtení, ale tím, že jsou zápisky v deníku psány dítětem a nejsou zde popisovány události z Osvětimy tak hrůzným způsobem, jako v některých knihách, které jsem četla již dříve,si tuto knihu mohou přečíst i žáci druhého stupně zákadní školy.
To už vám vcelku prozrazuje anotace, já můžu jen doplnit to, že se mi podoba deníku, kde očima dítěte, později dospívající slečny, sledujeme její postřehy z Terezína a později i z Osvětimy velmi líbila.
Píšu, že se mi kniha líbila,samozřejmě, že to není žádné veselé čtení, ale tím, že jsou zápisky v deníku psány dítětem a nejsou zde popisovány události z Osvětimy tak hrůzným způsobem, jako v některých knihách, které jsem četla již dříve,si tuto knihu mohou přečíst i žáci druhého stupně zákadní školy.
Na konci knihy je i skvělý rozhovor z roku 2011 s překladatelem Neil Bermelem, který knihu přeložil do angličtiny a z kterého se od paní Helgy Weiss dovídáme některé věci a události z jejího života a pobytu v Terezíně navíc.
Knihu všem doporučuji a jelikož jsem ji četla v holandštině, chystám se ji přečíst v budoucnu i v češtině.
Knihu všem doporučuji a jelikož jsem ji četla v holandštině, chystám se ji přečíst v budoucnu i v češtině.
Knihu mám na seznamu, určitě bych se k ní chtěla jednou dostat.
OdpovědětVymazatAhoj Sarko, urcite si ji precti a neboj,tato je psana opravdu tak, ze jsem ji doporucila k precteni i me 15ti lete dceri :-)
VymazatNa tuhle knihu jsem kdysi narazila a vím, že mě zaujala. Bohužel jsem si ji nikam nepoznamenala a já pak zapomněla, jak se jmenovala. Takže díky, hned připisuji na seznam a doufám, že se k ní někdy dostanu :)
OdpovědětVymazat:-)Take obcas na jinem blogu narazim na knihu, kterou jsem si chtela precist a potom k tomu nejak nedoslo :-)Tato kniha urcite stoji za precteni , tak jsem rada, ze jsi ji jako zapomenutou objevila u mne na blogu :-)
OdpovědětVymazat