neděle 19. června 2016

KRONIKA MÉHO ŽIVOTA

autor JOSEF LADA

 Kdo by neznal černého kocourka Mikeše, nebo chytrou kmotru lišku, která mluvila dokonce lidskou řečí.Já si je pamatuji hlavně z dětství, kdy jsem ráda sledovala tyto pohádky ve formě večerníčků v televizi.
Bubáci a hastrmani patřili také k mým oblíbeným pohádkám. Nejvíce se mi líbily krásné kresby , které jsem se pokoušela napodobovat, ale jako dítěti mi kreslení moc nešlo. Zato můj mladší bráška , už na základní škole kreslil podle Josefa Lady obrázky tak pěkné, že se ho tenkrát paní ředitelka ptala, jestli by nechtěl pro školu nakreslit kalendář a to právě s obrázky tohoto autora.


No a právě to se mi vybavilo, když jsem zde v univerzitní knihovně objevila tuto krásnou knihu, kterou jsem si s radostí přečetla.




Tato kniha je důkazem toho, že Josef Lada neuměl jen hezky psát pohádky, ale své vzpomínky na svůj život, na své
dětství ,na svou rodnou vesnici, první pokusy o kreslení,o své rodině a přátelích napsal tak krásně, že je mi upřimně líto, že tuto knihu musím už brzy vrátit do knihovny. A tak mám pro vás aspoň pár fotografií z této nádherné knížky.



 











Poslední řádky z knihy...


 Pan Josef Lada při kreslení


Josef Lada se svou manželkou a dcerou Evou a Alenou.










Knihu doporučuji těm, kteří rádi čtou autobiografie, nebo těm, kteří mají rádi ať už pohádky, nebo jen kresby tohoto malíře, ilustratora a spisovatele.
 A co vy, máte rádi pohádky a kresby Josefa Lady ? Těším se na vaše komentáře a přeji všem krásný nedělní večer :-)

úterý 14. června 2016

Ty jsi má, levandulová....a návštěva na balkóně
















 Mým levandulím se na  balkóně daří dobře a já se kochám jejich krásnou barvou a vůní.
















 Nejsem asi jediná, komu se líbí odpočívat na balkóně :-)Poslední dobou ho navštěvují i sýkorky a mě se podařilo udělat pár snímků..
















Přeji vám pohodové červnové dny :-)

úterý 7. června 2016

Hadí doupě

autor : Agatha Christie

anotace (z databaze knih ) :

Hadí doupě - příběh, který na scénu nepřivádí ani slavnou slečnu Marplovou, ani bystrého ješitu Hercula Poirota, a dokonce ani Tommyho Beresforda a jeho ženu Pentličku; přesto jej jeho autorka opakovaně označila za jednu ze svých nejoblíbenějších detektivek. Ve velkém, poněkud bizarním domě na londýnském předměstí žije rozvětvená rodina řeckého přistěhovalce Aristida Leonidese. Když náhle starý pán za podezřelých okolností zemře, vše nasvědčuje tomu, že byl úkladně zabit a že pachatele je nutno hledat právě v okruhu rodinných příslušníků. Vždyť příslib tučného dědictví je tak lákavý... Ovšem motivů vraždy může být přinejmenším tolik, kolik žije na sídle lidí. O ruku milionářovy vnučky Sofie se shodou okolností uchází syn kriminalisty ze Scotland Yardu - napůl host v domácnosti a napůl amatérský detektiv začíná luštit hádanku, jejíž řešení vyráží dech. Jaké štěstí pro čtenáře, že před více než padesáti lety nepodlehla Agatha Christie naléhání vydavatelů a odmítla závěr Hadího doupěte přepsat!


 Tak jsem po dlouhé době dostala chuť na nějakou prima detektivku, a tak jsem opět sáhla po mé oblíbené Agátce. Tentokrát jsem si vybrala Hadí doupě, a to proto, že mne zaujal název této knihy.
  Byla to pro mne doslova jednohubka, jelikož jsem ji přečetla během jednoho dne, což už se mi dlouho nestalo. To už vám napovídá o tom, že se mi kniha líbila a to moc. V roli detektiva zde tentokrát není můj oblíbený  Hercule Poirot, ale detektiv ze Scotland Yardu, kterému pomáhá jeho syn Karel.
Sofie je vnučkou bohatého Aristide Leonides, který je původem z Řecka a nyní žije se svou rodinou v Anglii.Karel se seznamil se Sofii v Egyptě, kde pracovala na ministerstvu zahraničí. Už tenkrát se mu Sofie líbila, ale nechtěl ji požádat o ruku, jelikož měl být na 2 roky pracovně převelen na východ a Sofie se vracela do Anglie. Dohodli se, že až přijede Karel zpět do Anglie, vyhledá Sofii a jestli bude souhlasit, požádá ji o ruku.Když se Karel po dvou letech setká se svou vyvolenou, dozví se, že její dědeček umřel. Sofii se zdá jeho umrtí i přesto,že už mu bylo 87 let, podezřelé. Proto prosí Karla o pomoc. Vyšetřování se ujme Karlův otec a Karel mu ve vyšetrřování pomáhá a zároveň je představen rodině zemřelého, jako snoubenec Sofie. A zde začíná pátrání po vrahovi, jelikož se zjistí, že starý pán neumřel přirozenou smrtí.
A jelikož byl dům, ve kterém Aristide Leonides bydlel plný lidí, přesně řečeno žila zde jeho rodina, jeho o mnoho let mladší manželka, dva synové s manželkami a tři vnoučata, začíná se vyšetřovat právě zde .
Každý má svůj příběh a já jsem postupně začala podezírat uplně všechny, až tak jsem se do toho zamotala, což bylo skvělé. Napětí až do konce, takže nudit se rozhodně nebudete.
 Četli jste tuto knihu?A jak se líbila vám?Budu se těšit na vaše komentáře :-)

pátek 3. června 2016

Květy z půdy

autor:

 anotace (z databáze knih):

 

Po smrti otce zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami. Ta ovšem nemá peníze a tak se rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji ale vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje a s pomocí své zlé matky jim nosí potřebné věci k přežití. Dětem vlastně nic neschází, kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu" kde si můžou pětiletá dvojčata hrát. Postihne je ale nejedno úskalí, největším problémem začíná být dospívání Christophera a Cathy kteří se do sebe bezhlavě zamilují.

 

 Tak konečně i já patřím k těm, kteří si přečetli tuto knihu.A jak se mi líbila ?
No jak se to vezme. Kniha je plná emocí, autorka krásně dovede vykreslit atmosféru, takže bych vlastně měla být spokojená z dobře napsaného příběhu, který mne pohltil natolik, že jsem četla v každé volné minutě. Ano , kniha je napsaná krásně, ale příběh sám už tak krásný není. A jaký tedy je ? Je smutný, krutý a nejhorší je, že velice lehce uvěřitelný a přitom pro mne jako matku nepochopitelný.Uff, už jsem zase úplně potopená v emocích, které ve mne kniha zanechala.
Ve zkratce tedy jaký příběh na vás po otevření této knihy čeká ?
Příběh čtyř sourozenců , kterým nečekaně zemře otec a od tohoto dne se jejich život obrátí vzhůru nohama.Matka Corine, kterou všichni čtyři milují a která nemá ponětí, jak se vypořádat se smrtí svého manžela se rozhodne vrátit se do svého rodného domu ke své matce a otci, který ji vydědil.Matka vypráví dětem o tom, v jakém velkém domě , plném krásných pokojů a služebnictva budou žít .Je v tom ale háček, nejdříve si musí matka udobřit jejich dědečka, který o vnoučatech nemá ani ponětí. Když se konečně ocitnou v obrovském domě Corininých rodičů, matka s babičkou zavírají děti do podkroví, na jednu nanejvýš pár nocí, než se matce 14tiletého Christophera, 12tileté Cathy a 5tiletých dvojčat podaří přesvědčit otce, aby ji odpustil.
Dny se prodlouží v týdny, týdny v měsíce a děti se z pokoje dostanou jen na starou, špinavou půdu, kterou si po čase vyzdobí papírovými květy a kde si mohou hrát.

Jak dlouho děti musí zůstat v utajení a co se vše na půdě zdobené barevnými květy bude odehrávat, to už vám prozrazovat nebudu. Doma mám knihu, která obsahuje všech 5 dílů této série. To znamená, že bych se hned mohla začíst do druhého dílu, ale neudělám to, i když mne hodně láká se dovědět, co bylo dál. Nejdříve potřebuji
vstřebat všechny emoce, které ve mne tento příběh zanechal. A také změnit žánr, ale určitě se po nějaké době pustím do dalšího dílu této série.
A co vy, už jste tuto knihu četli ? A jak se vám líbila nebo nelíbila ?
Těším se na vaše komentáře :-)